Rozhovor s Terezou Furiel, IG: sweet_malange
Tereza Furiel žije se svou krásnou rodinou v Norsku. A to v hlavním městě, Oslu. Je maminkou dvou a půl leté Amálky a na přelomu dubna a května očekává se svým mužem Radanem dalšího potomka, druhou dceru Angelu. Amálku Tereza rodila v Norsku a stejně tak to má v plánu i s Angelou. Jak moc se liší porodní péče v Norsku od té naší v České republice? Čtěte níže.
1. Jak ses připravovala na porod s Amálkou a jak se připravuješ na druhý porod?
Popravdě mám pocit, že jedinou takovou konkrétní přípravu, kterou bych mohla “vypíchnout” bylo přečtení si knížky “Orgasmický porod” – hlavně její poslední část s konkrétními porodními příběhy – a pití maliníkového čaje v devátém měsíci těhotenství. Jinak jsem k porodu nic zvláštního “nepřipravovala”. Počas celého těhotenství jsem ale k tomuto přerodu v mámu přistupovala velmi otevřeně, přála jsem si při něm hlavně být přítomná, prožít si ho plně se vším, co nás při něm s dcerou potká. Neměla jsem konkrétní představu v jaké poloze chci porodit ani jsem si v hlavě nenosila konkrétní představu, jak chci, aby náš porod proběhl. Ale cítila jsem velkou důvěru v sebe i v to, že vše proběhne nejlépe, jak může, ať už to znamená cokoliv.
Teď v druhém těhotenství trochu víc zpracovávám právě to, že mám za sebou přenádherný porod s první dcerou a chtě nechtě bych si pro nás s druhou dcerou přála něco podobného. Nakonec ale zas a znovu vždycky dojdu k tomu jádru, k tomu, že jediné, na co se můžu a chci soustředit jsem já a ona v tom daném okamžiku, že se můžu pokusit vědomě a plně prodýchávat každou vlnu, která nás s k sobě přivede o kousek blíž, ale to všechno okolo není tolik v mých rukách. A tohle vědomí mě dost uklidňuje a osvobozuje.
2. Mohla sis vybrat mezi porodem v porodnici, porodním domem a porodem doma?
V Norsku není běžné rodit doma. Není to nemožné, ale osobně nikoho takového neznám a vlastně o téhle alternativě vím jen pramálo, takže se vůbec necítím kompetentně k tomu říkat víc. Každopádně většina žen rodí v “klasických” porodnicích a součástí některých porodnic je takové “alternativní oddělení”, které bych právě přirovnala k porodnímu domu.
Rozdíl mezi “klasickým” a “alternativním” oddělením je, že na tom alternativním žena ani nemá k dispozici žádné medikamenty a tlumiče bolesti (kromě akupunktury), je mnohem větší pravděpodobnost, že porodí do vody a také je po celou dobu, včetně druhé doby porodní, k dispozici pouze porodní asistenka. Taky porodní sál vypadá spíš jako hotelový pokoj a je tak poměrně snadné vytvořit z něj útulné prostředí pro celý porod.
Na tohle “alternativní oddělení” se žena musí sama přihlásit pomocí dopisu, proč chce rodit právě tam, musí splňovat určité podmínky (tj. především nemít rizikové těhotenství) a specifikum tohoto oddělení oproti klasickému je mimo jiné i to, že tam žena dochází na kontroly už od 32tt ke stejné porodní asistentce, až do porodu. Neprobíhají tam žádné monitory, PA poslouchá ozvy jen přenosným dopplerem a celkově je prostě celý porod v podstatě v režii ženy, těch vnějších zásahů je úplně minimálně.
Když by se ale cokoliv před nebo během porodu zkomplikovalo, žena je odvezená na klasický sál, který je nedaleko, kde může dostat adekvátní pomoc a přístup k doktorům.
Já svou první dceru rodila na tomto oddělení a tentokrát mám za sebou první kontrolu s druhou dcerou. Věřím, že budu mít zase možnost zažít porod tady, ale neupínám se na to, prostě vše bude takové, jaké má.
Navíc, většina mých kamarádek rodila na “klasickém” oddělení a téměř všechny mají na svůj porod krásné vzpomínky. I tam se k porodům v rámci možností přistupuje co nejvíc přirozeně, nedělají se zbytečné zásahy, bonding je úplnou samozřejmostí atd. atd. V principu je největší rozdíl asi hlavně v prostředí, přístup je podobný.
3. Mají těhotné ženy kontinuální podporu porodní asistentky už během těhotenství?
Každá těhotná žena dochází na kontroly buď ke svému obvodnímu lékaři nebo k porodní asistentce v zdravotním středisku. Může si vybrat jen jednu variantu nebo je střídat. Já osobně jsem v obou těhotenství chodila ke svému obvodnímu doktorovi a pak ke konci k porodní asistentce přímo do toho “porodního domu”, ale je to opravdu rozhodnutí každé ženy, na všechno má nárok bezplatně.
4. Vyhledávají ženy duly k porodům? Jsou duly brány jako součást porodního týmu ženy?
Upřímně, v mém okolí jsem se s tím často nesetkala, ale na instagramu sleduju pár Norek, které si k porodu pozvaly i svoji dulu. Nevím, jak je to teď během “doby covidové”, ale předpokládám, že kdyby si žena u porodu přála mít svou dulu, určitě ji tam může mít a že budu respektovaná jako součást porodního týmu. Osobní zkušenost ale nemám.
5. Jsou standardně ženy v Norsku, tak jako v ČR, po porodu 72 hodin v porodnici/porodním domě nebo jdou tzv. ambulantně domů?
Když nemá žena žádné komplikace, většinou odchází domů po cca 48hod. V některých porodnicích jsou dispozici tzv. “hotelové pokoje”, kde je žena standardně se svým partnerem a miminkem a popravdě, mně se odtamtud skoro nechtělo :). S první dcerou jsme navíc šli domů v podstatě druhý den po porodu (asi po 30hod), protože jsem se rozkojila v podstatě hned, neměly jsme ani jedna žádné potíže a zrovna se jim tam během noci narodilo spoustu miminek, tak potřebovaly volný pokoj. Nevyhazovaly nás, ale zeptaly se, jestli by to pro nás bylo v pořádku, tak jsme odešli a další den se vrátili ještě na odběry z patičky a nějaké další kontroly. Bydlíme ale kousíček a bylo léto, tak to bylo v pohodě. Uvidíme, jak to bude tentokrát.
6. Zaznamenala jsi, jestli jsou v Norsku ženy podporované k tomu, aby své děti kojily?
Ano, v Norsku je obecně doporučované a ženy jsou podporované v tom, aby kojily minimálně do roka, ale ideálně do dvou a více let, jako to doporučuje WHO. Jiná věc ale je, že se spousta žen vrací v 7-9. měsících miminka do práce. Taková žena ale má právo mít hodinu denně ze svého pracovního dne, vyhrazenou na odstříkávání mléka nebo třeba o tu hodinu může odejít dřív z práce. Takže kojení podporované je, ale zároveň je realita kombinování kojení a odstříkávání/UM v lahvičce. Já osobně jsem s dcerou zůstala doma dva roky a kojila jsem ji 2 roky a čtyři měsíce, to už jsem byla těhotná s druhou.